Zámek

Je vysoce pravděpodobné, že již původní tvrz, či hrádek, byly situovány v obranné vysoce výhodné poloze dnešního zámku, na skalnatém ostrohu severně od městečka. Nelze ani vyloučit, že v substrukcích především západního křídla stávající stavby jsou ještě zbytky gotických objektů. Fortifikační i hospodářský účel mělo zřejmě zřízení rybníků západně od zámku, patrně v 16. století. Tehdy byla tvrz nepochybně přestavěna v renesančním slohu. Ani z této výstavby se mnoho nezachovalo. Vzhledem k terenní situaci místa lze gotické i renesanční šlechtické sídlo situovat do západní a severní části dnešního objektu. Ostroh byl na jižní straně zřejmě přetínán příkopem, na východní straně spadal terén poměrně prudce dolů, i když pozvolněji než na straně západní a severní. Ve hmotě severního křídla jsou renesančního původu nepochybně dva sklepní prostory pod severozápadním nárožím a dojem předbarokního původu vzbuzuje i vnější obvodová zeď, která je odlišně řešena a má odlišný typ okenních šabrán i profil římsy. Rovněž obvodové zdivo západního křídla zámku je zřejmě ještě renesančního původu a to nejenom jeho prudce zalamovaná vnější zeď, nasazená snad na starší substrukce, nýbrž i zeď nádvorní, která má odlišnou sílu než ostatní obvodové nádvorní zdi, probíhá až do průjezdu v jižním křídle a tam koliduje s raně barokním řešením prostoru. Architektonicky určující význam ve vývoji zámku měla však až pozoruhodná severská pozdně renesanční a raně barokní výstavba, podniknutá v letech 1656 - 72. Provádějícím stavitelem byl zdatný pražský podnikatel Martin Reiner, jehož jméno máme zachyceno především na benediktinských stavebních akcích této doby. Jím provedená stavba představuje dodnes nedoceněný počin v kontextu české raně barokní architektury. Celá disposice zámku nebyla v této době zcela pravidelným charakterem čtyřkřídlého objektu s trojicí nárožních věží. Řešení základních konstrukcí i všech architektonických detailů (portály, římsy aj.) je pozoruhodně kvalitní. Vedle naprosto nové výstavby jižního a východního křídla, která byla částečně založena mimo starší obvod zámku, byla i od úrovně přízemí zcela přestavěna křídla západní a severní. To bylo vlivem i naprosto zchátralým stavem starší renesanční budovy, která dle dobových pramenů, byla v letech třicetileté války značně zpustošena a v roce 1639 i s městečkem zcela vypálena švédy a nebyla před raně barokní opravou vůbec obyvatelná. V kontextu zámeckých interierů představuje zcela mimořádnou hodnotu prostor zámecké kaple sv. Serváce, vyzdobená mimořádně kvalitním štukem, nepochybně původem italského umělce a doplněný drobnými frezkami Fabiána Harovníka. Tento prostor byl proveden v roce 1672. Její oltář byl vyzdoben údajně Škrétovým obrazem. V 18. století došlo k menším úpravám, patrně ve druhé čtvrti. Tehdy bylo zřízeno velké schodiště v západním křídle, řada prostorů dostala hodnotné parketové podlahy a dekoraci plochých stropů. Z téže doby pocházejí i ojediněle zachovaná kachlová kamna s klasicistním dekorem, která nahradila krby. Na fasádu byly vloženy Unvertovské erby a sluneční hodiny. Klacisistní úpravy zámku se dotkly rovněž převážně iterierů. Klacisistního původu je i kašna v dvorním nádvoří severního křídla. Poslední významější zásah představuje restaurace a elekrifikace, provedená firmou Matěje Blechy v letech 1910-11. Jejím dílem je i stavba arkádového traktu při nádvorním průčelí severního křídla, částečná úprava nástupní rampy do zámku a schodiště do zahrady. V této podobě skrývá v sobě zámek 65 pokojů, hospodářské místnosti a sklepy.

Státní archiv, který zde byl umístěn téměř padesát let, uchránil tuto památku od nevhodných zásahů, předělávek a rekonstrukcí, neboť ve své funkci jich nebylo třeba. Řádné zdokumentování a posouzení této památky z historického stavebního vývoje, dosud nebylo provedeno a je nasnadě toto studium provést. Zámek v Mníšku pod Brdy je mimořádně vynikající památkou raně barokní architektury, jejíž význam nebyl dosud doceněn. Vedle hodnoty vlastního architektonikého díla, vyznačuje se i dosud bohatě zachovaným souborem raně barokních, vrcholně barokních a klasicistních architektonických detailů, které je třeba zachránit a zachovat v úplnosti.

Jiří Vlček st.