Uranový průzkum

Po roce 1945 začalo na území našeho státu horečnaté hledání uranu. Probíhalo do značné míry v režii sovětských expertů a geologů. Sovětský svaz chtěl dohnat náskok Spojených států amerických a vyrobit vlastní jadernou zbraň, na jeho území však v té době nebylo známé žádné ložisko uranu. Jediné, o kterém se vědělo, bylo na okraji nové poválečné sféry sovětského vlivu, v českém Jáchymově. V roce 1948 bylo objeveno velké ložisko uranu v Příbrami a v 50. letech mnoho dalších menších ložisek po celých Čechách i na Moravě. Hornickým způsobem byla vytěžena i řada velmi malých výskytů uranové rudy. Pět menších uranových dolů se nacházelo také v jižním a jihovýchodním okolí Mníšku pod Brdy. Veškeré dění okolo těchto průzkumů a těžby bylo velmi utajované, takže ani místní obyvatelé neměli o hledání a těžbě uranu v jejich blízkosti prakticky žádný přehled a dodnes jsou mezi lidmi tyto aktivity málo známé.

V prostoru Na Madlence je bývalý uranový důl označovaný jako šachta JD č. 49 (JD = Jáchymovské doly, národní podnik). Asi 700 m jihozápadním směrem, tj. směrem ke Kytínu se nachází další uranová šachta s označením JD č. 50. Obě tyto šachty byly vyraženy v polovině 50. let a dosáhly hloubky asi 100 m. Ze šachet vedly chodby, kterými horníci sledovali uranovou rudu. Té ovšem bylo poměrně málo. Z obou dolů bylo dohromady získáno pouze 1,4 tun uranu. Po skončení krátké těžby byly obě šachty zasypány. Dnes vidíme na povrchu pouze skromné pozůstatky po této těžbě. Nejnápadnější jsou dvě betonové patky, které sloužily jako opěry šikmých nohou nevysoké těžní věže. Poblíž těchto patek se nacházel těžní stroj navíjející lano, které vedlo přes lanový kotouč, umístěný na vrcholu těžní věže, dolu do šachty. Místo, kde se nacházelo ústí šachty, můžeme identifikovat v těsné blízkosti betonových patek podle homole kamení navršené na zasypanou šachtu. O kus dále je pak dobře patrná halda vytěžené hlušiny. Všechny tyto pozůstatky můžeme považovat za svého druhu technickou památku, která nám připomíná někdejší intenzivní a přitom silně utajovanou aktivitu početné armády pracovníků uranového průzkumu a těžby v bývalém Československu. Těžba uranu má přitom na území našeho státu velmi dlouhou tradici. V Jáchymově byla uranové ruda poprvé na světě objevena (v roce 1727), těžena (od roku 1826) a toto ložisko stálo na počátku výzkumu radioaktivity. Marie Curie-Sklodowská izolovala z jáchymovské uranové rudy nové radioaktivní chemické prvky polonium a radium. Těžba uranu skončila v Jáchymově v roce 1961. Na největším našem ložisku v Příbrami se uran přestal dolovat v roce 1991 a poslední evropský uranový důl v Dolní Rožínce na západní Moravě byl uzavřen v roce 2017.

Během druhé světové války světové mocnosti USA a Sovětský svaz, ale i Německo,  pracovali na vývoji štěpného procesu uranu, na použití v nové zbrani k získání rozhodující převahy ve vedení války. Po ukončení války v Evropě a svržením atomové bomby na Japonská města Hirošimu a Nagasaki nastal tlak SSSR na vývoj takovéto zbraně a dohnat zpoždění v tomto zbrojním programu za USA. Nastala honba SSSR na získání 1000t štěpného materiálu pro potřeby prvých pokusů. Sovětský svaz měl naleziště uranu na svém území ale průzkum a příprava těžby byly teprve v počátku.  V Jáchymovských dolech, těžící stříbro, se objevoval i smolinec, ruda uranu a ta byla v malém množství těžena pro potřeby sklářského, keramického a průmyslu barviv již od roku 1858. O výskytu uranových rud v Jáchymově se na konci II. Světové války vědělo a jelikož byl k těmto rudám okamžitý přístup byl o tyto doly nebývalý zájem, neboť byly jediným známým místem ve sféře vlivu SSSR. Již koncem srpna 1945 se dostavila do Jáchymova skupina Sovětských vysokých vojenských hodnostářů a vše pečlivě prozkoumaly a odebraly vzorky. V září pak byly doly v Jáchymově obsazeny Sovětskou armádou, ač tento krok hrozil konfliktem mezi Rudou armádou a vojsky USA, neboť Jáchymov byl za demarkační linií obsazen západními spojenci. V listopadu 1945 došlo k podpisu tajné mezivládní smlouvy, o dodávkách štěpného materiálu do SSSR, na níž nebylo třeba souhlasu parlamentu, neboť byla označována jako výhodná pro naši stranu. Vládami byla jmenována stálá čtyřčlenná vedoucí komise k řízení práce na uranu, dva sověti a dva češi, která měla veškeré dění kolem uranu pod kontrolou.  Tato smlouva byla podepsána na dobu 20let a v roce 1963 prodloužena do roku 1980, dalšího prodloužení se dočkala v r. 1981 ještě na dalších 10 let, zveřejněna byla až po změně politických poměrů u nás, po roce 1989. Nebývalou měrou se rozběhl geologický průzkum po celém území Československa, bylo nalezeno 164 ložisek a rudních výskytů uranu ale pouze 66 jich bylo těženo. Příbramské ložisko uranových rud je na délku asi 25 km a šířku 1–2 km jihojihozápadního směru od obce Obořiště po Třebsko. Československá uranová ruda byla považována spíše za chudou, 0,1% uranu, což znamenalo 1 kg uranu z 1 tuny rudy.

Mníšek pod Brdy leží na okraji pásma s výskytem uranu v podzemí. Základní průzkumy tohoto území byly provedeny již v roce 1949 a dle výsledků bylo naplánováno další plošné pokračování.  Pro okolí Mníšku, měl být zřízen těžební závod Sever, se sídlem v Nové Vsi pod Pleší. Prvými většími pracemi v Mníšku byly tři velké jádrové vrty v Mokrém, za Kovohutěmi a v Kněžských, kde je v okolí možné nalézt vzorky jádra, z vrtu dosud vytéká silně železitá voda. Prvé kutací práce byly prováděny pod hrází Zadního rybníka, kde byla do stráně ražena štola severovýchodním směrem. Vlivem této práce poddolováním, přišla celá Vrška o vodu ve studních a po několik let musela se obyvatelstvu pitná voda dovážet, než byl zbudován do těchto míst veřejný vodovod. Malý průzkumný surf (průzkumná šachta) byl pod nádražím a v Kamenném na Habráku v Rymani. 

Mohutnějších rozměrů však byla šachta Na Madlenkách a dále v lese ke Kapli, U Kocoura.  Zbytky vytěžené hlušiny v okolí jam značí o větším rozsahu dolování, i když značná část materiálu byla již rozvezena zejména na zpevnění lesních cest. V katastru obce Nové Vsi pod Pleší vznikly dvě šachty, v Pleši a v poli k Zahořanům s velkým výronem spodních vod. V Malé Hraštici byl a je důl v místech objektů vodárny skupinového vodovodu mníšecka. Tato důlní díla byla těžena v geologickém průzkumu tzv. závodem K2 v letech 1957-1959 a pro malou mocnost uranových žil k rozfárání ložiska nedošlo a nevydatné zásoby uranové rudy byly odtěženy průzkumem. Vznikající závod Sever byl likvidován. Ihned potom doly zasypány, haldy rozvezeny a veškeré stavby odstraněny. Tímto skončila jen malá epizoda těžby uranu na mníšecku. Ještě v 90tých letech bylo provedeno dodatečné zajištění a označení jednotlivých šachet.  V letech 1950-1991 bylo do Sovětského svazu dodáno 100tis. tun uranového koncentrátu, podíl z oblasti Příbramska  byl více jak 48tis. tun.                                                                                 

Zpracoval Jiří Vlček st.