V minulosti patřila kovárna do každé větší vesnice a v Mníšku byly hned tři. Obvykle se kvůli nebezpečí požáru stavěly na kraji obce, byly buď samostatné a nebo tak , jak tomu bylo v naší obci ,byly součástí obytných domů. Poblíž křižovatky Dobříšské a Kytínské ulice to byla kovárna u Králů, ve které je do dnešního dne zachována výheň, na Pražské ulici proti hasičské zbrojnici, kovárna pana Štětky a na rohu ulic Tovární a Za Sokolovnou kovárna zámecká. Často byl součástí kováren dřevěný přístřešek, který můžete vidět i na fotografiích mníšeckých kováren, zde pracovali kováři na denním světle a odbývalo se zde jednání se zákazníky. Z těchto tří kováren už neuvidíte kovárnu pana Štětky, byla zbourána a na jejím místě je nyní postavena restaurace Al Capone.

Kováři byli lidmi váženými, v jejich výhních se železo měnilo hlavně ve výrobky důležité pro zemědělství. Téméř každý chalupník v Mníšku měl kousek políčka, na kterém hospodařil a kravku, kterou zapřahali do vozu, popř. koně a tak potřebovali podkovy, obruč e, motyky a pro lesní dělníky kováři vyráběli sekyry, loupáky kůry, pořezy a také hřebíky a řetězy.