Klášter na Skalce

Dílo Kryštofa Dienzenhofera bylo dokončeno v roce 1694, ale původně zamýšleným benediktinům nikdy nesloužil. V roce 1762 sem byli, zásluhou hraběnky Benedikty Čejkové z Olbramovic, uvedeni františkáni. Po jejich odchodu v roce 1924 byl klášter ve správě Náboženské matice. Po 2. světové válce, v době poddolování skaleckého masivu, byl určen výnosem tehdejšího ministerstva školství a kultury (jež dalo souhlas k sejmutí střešní krytiny) de facto k zániku. Odkrytá budova brzy zchátrala, část stavebního materiálu byla rozkradena a použita na stavby v Mníšku a okolí.

Nejcennější skaleckou památkou byl patrně nástropní obraz „Kající se sv. Maří Magdaléna“ od významného barokního malíře Petra Brandla umístěný na stropě klášterního refektáře. Tato freska považovaná za jedno z nejvýznamnějších Brandlových děl se je zajímavá odklonem od tradiční barokní metody – kontrastního šerosvitu. Při poškození Skalky poddolováním v 50. letech bylo dílo přeneseno na plátno, zarámováno a umístěno v kostele sv. Václava v Mníšku. V roce 2021 byla na strop kláštera instalována fotokopie (1:1) tohoto obrazu.

Další cenou památkou, která se v interiéru klášterní budovy nacházela, bylo sousoší Pieta od významného českého barokního sochaře Jana Brokoffa. V současné době je umístěno v rekolekčním domě.

Po listopadu 1989 dochází i k postupné obnově kláštera. V roce 1996 bylo stabilizováno dochované zdivo, resp. dozděny chybějící části a osazen nový krov. V červenci 1999 se v klášteře konaly první Dny otevřených dveří. V té době byl objekt již zastřešen, byly provedeny nové konstrukce stropů a v části budovy i podlahy.

Následovalo dvouleté období, v němž byla na jižní, východní a západní straně budovy osazena nová okna, provedeny elektrické rozvody v sále, chodbě a dvou menších místnostech a omítnuty stěny těchto prostor. Byla rovněž vydlážděna podlaha sálu.  V červenci 2001 byl klášter znovu zpřístupněn veřejnosti – tentokrát byla součástí prohlídky i výstava historických dokumentů a předmětů včetně tří Brokoffových soch: Moudrost, Ctnost, sv. Alexius, převezených zpět na Skalku ze starého hřbitova na mníšeckém náměstí, kde po léta chátraly.

Během dalšího roku byla obnovena štuková výzdoba sálu a dřevěná podlaha v bývalé ložnici hraběnky Benedikty Čejkové, kde je možno vidět rovněž fragmenty původní výzdoby stěn. Ve vstupní chodbě byla položena dlažba a do zrestaurovaných ostění byly zasazeny nové dveře do sálu.

V roce 2005 byla postupně obnovena vnější omítka včetně fabionů na všech zdech kláštera.

Na podzim 2006 byla dokončena celková oprava fasády nanesením závěrečné barevné vrstvy omítky. V roce 2007 došlo náhradě provizorních vstupních dveří a dalších dveří uvnitř budovy replikami historických originálů.