Stará škola

12.května 1860 položen ke stavbě základní kámen a koncem října 1860 stavba dokončena. Stavební dozor měl vážený mníšecký občan, hrnčíř Jan Borovička. Slavnostní otevření a vysvěcení se konalo 7.listopadu 1860 a hned druhý den žactvo nastoupilo do nové školy č.p. 56. Škola měla 4 učebny, třípokojový byt pro řídícího učitele a dva pokojíky pro podučitele. Podél cesty pod přízemními okny byla úzká předzahrádka se zděnými sloupky a z boční strany směrem k Dobříši byla menší školní zahrada se studnou.

Na tehdejší dobu byla nová budova školy č.p. 56 důstojná a značně vylepšila možnosti pro školní vzdělávání. Byli šťastni učitelé, rodiče i děti. Skoro 100 let tato budova škole sloužila (1860-1956). "Prošli" jí stovky žáků a desítky učitelů. S budovou této školy jsou spojena jména prvních dvou řídících učitelů Frant. Přibíka a Aug. Černého, kteří školu spravovali přes 60 let. Byla to zvláštní doba ("kájovská"), kdy lidé sociálně byli na tom hůř než dnes, ale měli k sobě blízko, žili skomně, hospodárně a poctivě a pomáhali si vzájemně. Projevovalo se to i úspěchy, které docilovali žáci mníšecké školy v cizině i doma. Přibíkův žák, Antonín Šoch, se stal kontrabasistou ve Dvorní opeře ve Stutgartu a kontrabasista Josef Rambousek byl členem carské opery v Moskvě. Početnější řadu tvořili žáci úspěšní doma. Královehradecký biskup Dr.Th. Josef Doubrava, člen panské sněmovny se narodil v č.p. 3 (u pošty) a pocházel z chudé krejčovské rodiny. Zásluhou faráře Heřmana se dostal na studia do Prahy. Nezapomínal na své rodiště, ohlašoval se četnými dary, jak pro školu tak obci pro chudé. Hrdým mníšeckým rodákem byl také spisovatel F.X.Svoboda. Obecnou školu absolvoval v č.p. 56. Škole věnoval zasklený obrázek se svou fotografií a vlastní rukou psanými verši:

Zde první zvěst o světě širém

se dotkla citů mých

buď pozdravena, školo rodná,

zdroji snů přesladkých.

A konečně doufám - Mníšek se nevzdá spisovatelky Marie Wagnerové-Černé (F.Háj), která byla mladší dcerou Aug.Černého a která nejenže "prošla" obecnou školou v č.p. 56, ale dokonce v budově školy se svými rodiči bydlela. Zapsala se do literární historie našeho města svými Kájou Maříkem a Řídících Márinkou. V "Márince" skoro místopisně "stopuje" své dětství ve školní budově a v jejím okolí.

První industriální učitelkou na škole se r. 1875 stala Filipina Horáková, která učila dívky tzv. ženským ručním pracím. Horáková, která uměla také výborně vařit, se pak stala manželkou učitele Aug.Černého. Jako paní "řídící" se pak starala o chudé školní děti z okolních obcí, zejména v zimě. Ve vlastní kuchyni ve škole sušila jim promáčenou a v poledne dávala jim polévku. Rodina Černých (stejně jako předtím rodina Frant.Přibíka) byla v obci velmi vážená.

Nová škola uprostřed města stala se významnou součástí místní společnosti, která byla od druhé poloviny 18.st. do 1. svět. války hodně pospolitá. Od r. 1870 byla škola už čtyřtřídní a pak pátá třída musela být umístěna v č.p. 1. Škola byla bez vyučovacích pomůcek. Postupně se z peněžitých darů nakupovaly pomůcky, např. Janského přehled zvířat, mapa Čech, globus, hláskovací tabule, ruské počítadlo, 150 kusů Amerlingových obrazů, kladkostroj, drobnohled... Skalecký superior P.Vincenc Lichtblau věnoval škole celkem 365 knih, které za 30 let nakoupil a lidem z knihovny na Skalce půjčoval. Nezapomínalo se na chudé děti. Pověstnou zámeckou tradici založila r.1838 hraběnka Emanuela Pachtová, která každoročně před Vánoci darovala školním dětem 72 košil a 72 párů punčoch, vlastnoručně ušitých a upletených. Pro školu bylo také důležité, že radní města po delším váhání zvolili r.1874 místní školní radu v čele s poštmistrem Karlem Pytlem, aby za obec převzala spolupéči o školu. Dva pokojíky pro podučitele dlouho nesloužily svému účelu. Byly využity jako kabinety pro vyučovací pomůcky. R.1881 začalo se vyučovati ve 4. třídě němčině jako nepovinnému předmětu.

Nová Ves si vystavěla vlastní školu, a proto r.1882 se oddělila od Mníšku. Novoveské děti v předchozích letech poctivě docházely do školy mníšecké. Za vyučovací zásluhy obec Nová Ves jmenovala řídícího učitele Frant.Přibíka čestným občanem Nové Vsi. Čestný diplom Přibíkovi předal novoveský starosta Josef Hodys, který byl zároveň starostou města Dobříše a členem okres. školní rady v Příbrami.

Čestné občanství města Mníšku obdržel pan "řídící" Přibík o pět let později (27.6.1887) u příležitosti 50tiletého jubilea své učitelské činnosti. Bylo to za starosty Prosického a faráře Jana Kramera. Naše město oslavilo váženého občana po svém. Tehdy nebyla televize, ani rozhlas, novin poskrovnu - probuzený národ se kulturně vyžíval ve spolkovém a společenském životě. Každá společenská akce vzbuzovala zájem. Večer po 8.hod. se seřadily místní spolky, školní mládež, učitelé, obecní zastupitelstvo a živnostenské společenstvo u domu starosty a lampionový průvod s hudbou se ubíral městem k okrášlené budově školy. Tři učitelské sbory zapěly písně, starosta provolal slávu říd. učiteli a oslavenec vystoupil ze školní budovy a za poctu všem vřele poděkoval. Druhý den se totéž opakovalo za účasti hostí z přiškolených obcí - i za účasti už "odškolené" Nové Vsi. Průvod vyšel od obecní úřadovny ke škole. Po vyčerpání programu před školou  závěr s vybranými účastníky dokončen ve vyzdobené třídě. Farář Kramer ve zdravici jubilantovi zdůraznil spolupráci rodiny a školy. Žačka druhé třídy Anička Černá přednesla přání a děti zapěly píseň mládeže mníšecké, kterou složil učitel Aug. Černý. Starosta Prosický předal jubilantovi skvostný diplm čest. občanství města Mníšku, který dovedně zhotovil O. Fiala, učitel v Líšnici. Přibíka oslovil i vážený novoveský starosta Jos. Hodys, který mu pře pěti lety  předával diplom své obce. Za učitelskou organizaci Budeč poděkoval jubilujícímu učiteli E.Kovářík, říd. učitel v Líšnici a za mníšecký učit. sbor učitel Sandtner. Pak průvod přešel ke kostelu na slavnou Vitáskovu mši pod řízením Václava Přibíka, jubilantova bratra, regenschoriho na Mělníce. Odpoledne se část hostů shromáždila na banketu ve Velké hospodě, kde po přípitku starosty profesor V. Sobek z Prahy ocenil oslavencovy zásluhy, především jako zkušeného pedagoga, národovce, hudebníka a řádného občana. Veřejnost očekávala, že příštím jubilantem bude říd. učitel Aug. Černý. Jeho výročí 40 let učitelování v Mníšku "zapadlo" však do 1. svět. války 1915. Augustin diplom čest. občanství obdržel, ale pro těžkost válečné doby oslavu zakázal.

Na sklonku 18. st. mníšecká škola fungovala jako škola pětitřídní. Pátá třída byla mimo školní budovu. Mluvilo se o přístavbě školy, ale ta se stále oddalovala. Noví učitelé, kteří přicházeli od Prahy se dost střídali. Škola nežila uzavřena jen do sebe.

V r. 1891 Jubilejní všeobecná výstava v Praze měla ukázat úspěchy čes národa v hospodářství a technice. Z Mníšku obeslali výstavu Ed. Novák výrobky škrobovými, Hospod.  spolek zemědělskými plodinami a správce školy (Černý) odeslal dvě mapy - učitelský sbor: Mníšek a okolí a Černý: Znázornění vzdáleností hlavních měst mocnářství Rakousko-Uherska výstavy se zůčastnilo 100 dětí z Mníšku: tažnými povozy do Řevnic, odtud po dráze na Smíchov a po tramvaji na výstaviště. Děti shlédly oddělení v průmyslovém paláci, v české chalupě, pavilón hospod, arénu balónovou a svezly se na skluzavce.

Školní děti, učitelé a četní rodiče, jak bylo v místě dávným obyčejem, se zůčastňovali na počátku škol roku slavnostní mše, církevních průvodů na den sv. Marka a v prosebných dnech. Děti slýchaly slova kněze: Bože, chraň nás od hladu, moru a války. Rovněž škol. rok ukončován slavnostními bohoslužbami, promluvou učitelů o mravním chování a rozdáním vysvědčení. Učitelský sbor si byl vědom, že na újmu prospěchu mimo lhostejnosti některých rodičů byla nepravidelná docházka, zaviněná chudobou rodičů i vzdáleností přiškolených obcí. V letech do 1. svět. války se počet žactva na mníšecké škole pohyboval cca mezi 320-350 žáky, z toho cca 10 židů. Na chudé děti bylo pamatováno zvláště na Vánoce prádlem, obleky, knihami, sešity, které byly zakupovány z výtěžků divadel, darů a sbírek. Kroužek místních mládenců např. daroval škole 146K. V zimě chudým dětem byla podávána polévka z darů barona Schirudinga a manželek učitelů, poštmistra, starosty, lékaře a rolníků. Organizačně to zajišťovala Filipina Černá. Při výletech bylo pamatováno s finančními příspěvky na chudé žáky. Protože dopravní mnohočetnost nebyla taková jako je dnes, výletní cíle se soustřeďovaly na bližší okolí: na Zbraslav, na Karlštejn, do Prahy, do Davle, na památný Ostrov s klášterem a kostelem sv. Kiliána, do Staré Huti do železářských hutí na výrobu železa z rudy (i mníšecké), lití do forem a prohlídka zámeckého parku v Dobříši se znalým průvodce Lad. Malým, říd. učitelem ze Staré Huti. Při epidemii spály 1901-1902 zemřelo v Mníšku pět školních dětí (čtyři dívky a jeden chlapec). Ve škol. roce 1900-1 třídy byly obsazeny takto: I.tř. Černý (63 dětí), II.tř. Wágner (46), III.tř. Jelínek (48), IV.tř. Vondráček (89) a V.tř. Hušek (102). Za správcování Aug. Černého se vystřídalo 20 učitelů. Filipina Černá učila dívky ručním pracím ve čtvrté a páté třídě. Po 35 letech služby odešla do důchodu. Po ní roku 1910 nastoupila Marie Kolářová, přítelkyně pozdější spisovatelky Marie Wagnerové-Černé. Kolářová byla prý první posuzovatelkou jejích rukopisů. R. 1899 přišel do Mníšku jako kaplan František Raus, pozdější farař. R. 1909 zemřel baron Karel ze Schirudingu, štědrý dárce pro školu a novým majitelem panství se stal Theodorich baron Kast z Ebelsbergu, poslední rod na zámku, který neproslul dobrým vztahem k čes. národu.

Atenetát v Sarajevu na následníka rakouského trůnu 28.6.1914 přivodil nečekaně 1. svět. válku, která ukončila dosavadní činorodé snažení školy ve prospěch dětí. Čtyři učitelé museli narukovat na frontu : Rudolf Marek na italskou, Josef Dvořák na haličskou, Jan Rada na ruskou (zajat) a Fratišek Manda v Uhrách zakoušel mnohé útrapy od Němců a Maďarů, že po roce vojny zemřel ve voj. nemocnici. Zbylí starší učitelé Černý a Hušek musili zvládnout pět tříd tak, aby každá třída měla tři učební dny v týdnu. Od března 1915  chodilo do školy navíc 11 dětí haličských uprchlíků. Dusno zavládlo v obci. Muži odešli do války a ženám zbyla práce v hospodářství a starost o děti. Mnohá hospodářství přišla o mladé koně, kteří byli odvedeni pro armádu, takže nebylo co do potahů na polní práce. Větším dětem byla poskytována úleva od školní docházky k pomoci rodičům na poli. Od r. 1916 nastoupily na odešlé čtyři učitele - vojáky učitelky:  Sádlová, Pikartová, Chvátalová, Fraselerová. Narůstal nedostatek potravin a drahota. Pres děti byli rodiče vyzýváni, aby na zahradách pěstovali ovoce, zeleninu a brambory, aby se šetřilo a hospodařilo s potravinami, aby se zůčastňovali sbírek pro vojáky v poli, pro invalidy či pro vdovy a sirotky po padlých. Smutné byly válečné Skalecké poutě. Učitel František Martínek v jedné knize píše : "Za první svět. války byla velká bída. Řídící učitel Černý měl 360K měsíčně a jeho dcera Manka musela doma pracovat. Často jsem ji potkával s mašlí v kadeřavých vlasech. Chodila na trávu s nůší na zádech a s kozou na provaze. To už byla rozvedená." Na frontách se šířila dezerce čes. vojáků a místodržitel přikazoval učitelstvu, že má povinnost loajálního chování a oddanosti k monarchii.

 Školní kronika perem Aug. Černého r.1917 zaznamenává: Válka trvá se střídavým štěstím,  avšak zásah Ameriky ve prospěch Dohody bude Německé říši osudným. Naši rodáci a krajané v cizině (Masaryk, Beneš, Voska...) úspěšně pracují, aby naše země byla samostatná. A v r. 1918 zapisuje: "Po čem čechové po celá staletí toužili, stalo se v našich dnech skutkem. Naše vlast ode dne  28.října 1918 zbavena cizího panství stala se státem samostatným - svobodnou Československou republikou." V mníšku ještě týž večer 28.října uspořádala omladina průvod městem za zpěvu národních písní. 29.října se průvod opakoval za účasti všech místních spolků v čele se Sokolem a na náměstí promluvil vzletnou řeč správce školy Aug. Černý. Školní oslava se žactvem se konala až 8.11.1918. Učitelský sbor provedl úspěšnou sbírku zlatých a stříbrných předmětů a hodinek pro Zlatý fond republiky.

První měsíce svobodného státu se vyznačovaly úsilím obecního zastupitelstva, aby v Mníšku byla zřízena měšťanská škola. To se podařilo výnosem zemské školní rady. Měšťanská škola otevřena 16.2.1920. Postoupilo do ní žactvo V.třídy s počtem 115 dětí. Utvořeny byly nekoedukačně 2 třídy: I.A (71 hochů) a I.B. (44 dívek). Početní  zastoupení obcí: z Mníšku 58, ze Zahořan 13, z Rymáně 3, ze Lhotky 3, z Kytína 8, z Nové Vsi 1, ze Senešnice 4, z Čisovic 12, z Líšnice 7, ze Řitky 4 a z Brtřínova 2 děti. Ředitelem měšťanské školy ustanoven Aug. Černý, který měl aprobaci pro měšť. školy už z r.1884. Černý vyučoval předmětům I.odboru, Helbig II.odb. a Hušek III.odboru. Pro nově zřízenou měšť. školu se přihlásili první dárci: Karel Suchomel, obchodník z Prahy 1000Kč, Josef Doubrava, biskup v Hradci Králové 400Kč a  Antonín Holý, konzul v Lionu, pak v Marseille 100Kč.

Zřízení měšť. školy otevřelo otázku výstavby nové školy, neboť bylo jasno, že dosavadní budova školy č.p. 56 nemůže stačit dvěma školám: obecné a měšťanské. Do hlavní budovy umístěny přednostně dvě třídy měšťanky a dvě třídy školy, nastěhovány do dvou učeben, zřízených v domě velkostatku č.p.61. Obecní orgány jednomyslně schválily nutnost výstavby nové školy, ale snad se ani nevěřilo, že to bude dlouhodobá záležitost - analogie stavby školy č.p. 56.

Poválečná euforie ze získané svobody a samostatnosti nepřešla všude do poklidu. Nová idea, že čs. škola musí sloužit jen blahu národa a že škola musí stát nad politickými stranami a nad náboženstvím znamenala, že škola nesmí být klerikální. Někteří učitelé - kariéristé - se ujali úkolu odklerikalizování školy po svém. Ne abz demokraticky použili formy přesvědčovací, ale volili nátlakový až hrubý politický boj. V čele antiklerikálního boje v Mníšku na půdě školy i v obci stál národní socialista učitel Karel Kuchař (1923-33), který se stal roku 1923 ředitelem školy. Docílil, že dosavadní ředitel školy Aug. Černý musel do penze a musel se vystěhovat ze škol. bytu pod záminkou, že prostor bytu bude využit ke zřízení třídy (nebyl). Vedle Černého se Kuchař soustředil na faráře Frant. Rause a Marii Wagnerovou. Z existenčních důvodů se učitelé Kuchaře báli. Podařilo se mu rozbít někdejší pospolité soužití v městě a dost lidí vystoupilo z církve a přestalo posílat děti na náboženství. V Čisovicích podobně si počínal učitel Matěj Kuhnel. V r. 1927 byl Kuchař zvolen starostou obce a moc si zakládal na tom, že je prvním (a byl též posledním) ředitelem školy, který je zároveň i starostou. Ač měl na úřadech vlivné politické zázemí, neprosadil stavbu nové školy. Měl podporu Matěje Kuhnela, který jako penzista se usídlil v Mníšku. Je parodií, že Kuchař a Kuhnel, dva neúnavní protináboženští bojovníci, se později stali nesmiřitelnými nepřáteli. Kuhnel přestoupil do jiné strany a spojil se s Jindřichem Kalouskem, ředitelem velkostatku a společně vystupovali proti stavbě školy. Jako starosta Kuchař skončil v r.1932, když novým starostou byl zvolen rolník Josef Smělý. V kronice si Kuchař zalkal: "Osudem určeno, aby ten, kdo veškeré snahy věnoval pro postavené školy, když byl před cílem, odchází z této školy, sice staré, ale milé." Prvorepubliková konjunktura končila, hlásila se hospodářská krize s nezaměstnaností a Kuchař skončil i ve škole (1933). 1.února 1933 pár měsíců školu vede prozatímní ředitel Karel Vejman a pak definitivní ředitel zodpovědný Josef Přáda (1933-1942), který bydlel ve školním bytě jako předtím Aug. Černý.

Desetileté extempore Kuchařovo bylo nešťastným stínem dosavadního snažení učitelů, kteří v Mníšku působilli. Snad právě on nejvíce zavinil, že se promeškala vhodná doba ke stavbě školy. Zřízením měšťanské školy nastal okamžitě nedostatek místností pro třídy, který školu provázel (už podruhé) cca 30 let. Budova č.p. 56 zajišťovala 4 třídy, které využívala jen měšťanka, kdežto třídy obecné školy rozstrkávány byly po různých místnostech ve městě. Obě školy měly společného ředitele, který od r. 1920 zaznamenával do kroniky zvlášť obecnou a zvlášť měšťanskou školu. Dvě třídy měla obecná škola v č.p. 61(dnes lesovna), pak jeden až čtyri třídy v panské budově č.p. 2 (dnes pošta), jedna třída u Jánských na Malém náměstí č.p. 259, také jedna třída v synagoze č.p. 182, jedna třída v budově velkostatku č.p. 174 (bývalý hostinec U zlatého vrchu), jedna třída č.p. 10 ad. Usazování tříd po městě se podle měnící se potřeby každoročně měnilo. Po 1. světové válce veřejnost rozpoznala, že časté střídání učitelů na škole je škodlivé. Krátkodobě působící učitel nemá čas (a ani zájem) "srůst" s dětmi i s prostředím. Značný počet tříd vyžadoval více učitelů, z nichž nemalý počet považoval své působení v Mníšku za přechodné. Z prvorepublikové generace učitelů všinmeme si tedy jen  těch déle působících. K starorakouské gardě oblíbených a poctivých patřil Jeronym Hušek, který v Mníšku působil od r. 1898 a který z Mníšku odešel z roztrpčení nad jednáním ředitele Kuchaře. K místně zakotvený a osvědčeným kantorům patřil Emanuel Ciszewski, František Martínek a Marie Kádnerová-Weigertová (na protest proti jednání Němců za okupace změnila jméno na Voborská). Z dalších: Jan Novák, Marie Porkertová-Šťastná, Jan Hlavsa, Josef Polák, Jan Řezníček, Josef Synek, Jar. Bukovská, Marie Šimková-Synková, Václav Čadek ... Mladý Antonín Vaněček našel oblibu u místní mládeže a jako brankář chytal za fotbalové mužstvo SK Mníšek (v letech 1921-1923).

Pedagogická práce učitelů za Rakouska při skrovných poměrech byla svědomitá, takže děti áklady dobře zvládaly. Pokrok tehdy nebyl na pořadu dne. Ojedinělostí bylo, když r.1904-1905 se na mníšecké škole pokusně vyučovalo tzv. volnému kreslení. Pochopitelně za 1. republiky se pedagogická práce rozvíjela šířeji. Zkušenosti a praktiky nápaditých učitelů se ověřovaly, propracovávaly a předkládaly k následování. Vydávaly se nové učebnice, slabikáře, atlasy, metodické pokyny, dokonalejší vyučovací pomůcky, nástěnné obrazy, fyzikální přístroje... Jeden p. řídící sestrojil jednoduché sečítadlo a odčítadlo. Organizovaly se návštěvy skupin mladých učitelů na úspěšných školách, na nichž se ukázkově moderní postupy předváděly. Je pravda, že někde se modernizace výuky přeháněla a předvádělo se tzv. pedagogické divadýlko spíše pro zviditelnění autora -učitele, inspektora či které té školy nebo okresu. Např. se propagovala kontroverzní tzv. globální čtecí metoda pro prvňáčky. Správně se propagovalo, aby každá škola měla svou tělocvičnu, kreslírnu, školní hřiště, dílny a prostorné kabinety. Usilovalo se o "náhrady".

V Mníšku se tělocviu vyučovalo v sokolské tělocvičně, která byla v prvním patře Velké hospody u Radů. Kreslírna ve školní budově se udělala z jedné větší třídy, nová třída se utvořila z ředitelny a kabinetu, z druhého kabinetu ředitelna a pomůcky z obou kabinetů byly umístěny v upravené kůlně na školním dvoře. V roce 1923 zavedeny nové předměty občanská nauka a výchova a výchovné ruční práce pro všechny děti. 1.ledna 1928 slavnostně otevřena nová škla v Zahořanech, která "pohltila" děti ze Zahořan a Rymaně a tím Mníšku ubyla jedna třída. Výlety (i vícedenní) byly organizovány do vzdálenějších míst: na Orlík a Zvíkov, do Moravského krasu, na Šumavu, do Kutné Hory ... V roce 1928-29 byly silné mrazy až -33°C a ve třídách mrzl inkoust v kalamářích. V únoru byly 14tidenní uhelné prázdniny. Kulturní život v našem městě už za Rakouska byl intenzivní a nepolevil ani za republiky. Častá byla divadelní představení školních dětí (Tři haléře, Blaničtí rytíři, Jánošík, Zlatovláska, Ječmínek ..., které nacvičoval František Martínek a hudebně a pěvecky pomáhal Emanuel Ciszewski. Sokolští divadelní ochotníci k 28.říjnu sehráli  pro školní mládež divadelní hru Jízdní hlídka od Langra. V kreslírně se konaly školní oslavy, akademie a tryzny (narozeniny prezidenta Masaryka, oslavy 28.října, tryzna za ministra Rašína...). 6.července se obvykle konal lampionový průvod na Zlatý vrch, (tj.  Na vrška) k pálení hranice  k uctění Husovy památky. Tuto tradici založil ředitel školy Kuchař, který, pokud měl proslov, ladil jej hrubě antiklerikálně. Projevy jiných řečníků (např. prof.Sekaniny) byly důstojné a povznášející. Tak jako za Rakouska, tak i za první republiky - bohužel - výtěžky z kulturních akcí "šly" ve prospěch chudých dětí (ošacení, polévky, mléko). Ani první republika neodstranila křiklavou chudobu. Polévky byly poskytovány chudým školním dětem v zadní hospodě u p. Šťastného, v Trucovně nebo ve školní jídelně u Jánských. Později se to týkalo dětí nezaměstnaných rodičů a dětí českých uprchlíků ze Sudet (za tzv. druhé republiky). Rodičovské sdružení bylo poprvé v Mníšku ustaveno v roce 1939.

Nastal čas Protektorátu Čechy a Morava. Katastrofa politická, národní a lidská. I pro školu. Ředitel Josef Přáda (1933-1941) zaznamenává: Zrazeni jsme byli na všech stranách. Světový mír zachráněn na účet českého národa. Školní rok 1939-1940 má tento stav tříd, žactva a učitelů: obecná škola I.tř Synková, II.tř. Ciszkewski, III.tř. Krása, IV.třída Weigertová, V.tř. Sládek - celkem 144 dětí, měšťanská škola: I.A.tř. Polák, I.B.tř. Synek, II.A. Novák, II.B.Šťastná, III.tř. Martínek - celkem 182 dětí. Děti milé a snaživé a učitelé v nejistotě. Protektorátní "dusno" na dospělé více doléhalo. Měšťanská škola se stala školou výběrovou, tj. do ní mohlo přestoupiti nejvýše 35% žactva ze čtvrtých tříd po výběrové zkoušce. A škola mění název: Újezdní hlavní škola smíšená. Ředitel Přáda odchází do výslužby a ředitelem se stává František Martínek (1941-1953). Přáda uvolňuje školní byt pro školnici. Němčině se vyučuje 7 hod. v týdnu a naopak se umenšuje počet hodin českému jazyku. Vyučování dějepisu bylo zrušeno. Učitelé skládají zkoušky z němčiny - allgemeine Prufung. Mladí učitelé očekávají totální nasazení. Dospělejší žactvo  se zúčastňovalo zalesňovacích prací. Německý inspektor Leopold Leicher žáal ředitele, aby se ze školní knihovny vyřadily spisy Husovy. V roce 1943 se skupina učitelů jako součást obecní delegace zúčastnila pohřbu F.X.Svobody na Vyšehradě. Pohřeb Mistrův byl jakousi tichou demonstrací proti němcům. Konaly se školní sbírky na Německý červený kříž. Stejně jako za Rakouska bylo odváděno 1% z učitelských platů na válku. V roce 1944-45 se již velice málo vyučovalo pro nedostatek učitelů, odcházeli postupně na nucené práce.

Jednu epizodku se šťastným koncem nelze nezaznamenat. Bylo těsně po atentátu na Heydricha. Do školy přijeli dva gestapáci v kožených kabátech a vyžadali si na řediteli Vladimíra Pinskra, který učil ve třídě u Jánských. Odvezli ho a druhý den se přece jen vrátil. Prokázal alibi. Co se stalo? Pinskr jedné paní prostříhával růže a při tom se tak od trnů poškrábal, že měl obvázánu celou jednu ruku. V mníšku se našel udavač. Upozorňovalo se, že jeden z atentátníků je zraněn na ruce. Zatčení Pinskra odhalilo jinou věc. Obezřetný ředitel Martínek hned po odjezdu gestapáků udělal prohlídku školy. Na chlapeckém záchodě objevil na pokarbolované stěně nápis křídou: Hitler je vůl. S trochou výčitky se ve sborovně na nás obrátil: "Kolegové, nevšímáte se! Měli jsme štěstí, že gestapáci nezašli na záchod."

Květnová revoluce ukončila protektorátní kalvárii a nastolila chaos, v revoluci pochopitelný. V dubnu 1945 se po silnici valily dlouhé kolony německých uprchlíků ze Slezska, vezoucí si na selských vozech sporý skladný majetek. Český člověk měl rozporné pocity, má-li je litovat. Pak spěchali vstříc Američanům armády.

autor: Antonín Krása; z knihy Mníšek pod Brdy, historie - příroda - lidé; ROREJS 2002

       Období normalizace v naší republice zasáhlo i mníšeckou školu. Ve školním roce 1976/77 nastoupil nový ředitel Oldřich Luža ( 1976 – 1985), který vystřídal dosavadního ředitele Oldřicha Hrubého. Pod vedením nového ředitele se škola zapojila do tzv. experimentu – tj. postupného ověřování zavádění množin do výuky na 1.stupni základní školy. V této době byly 5.třídy připojeny k 2.stupni ZŠ / zpět k 1.stupni byly vráceny v roce 1996/. Po několik let učitelé jezdí na školení, vzdělávají se a zavádějí nové metody do výuky při ověřování tzv. experimentu. Jejich úkolem je ale také hodnotit. Často upozorňují ministerstvo školství na nedostatky, které nová výuka způsobuje.

       K další výměně ředitele dochází v roce 1985, kdy nastupuje na ředitelské místo Antonín Šindelář ( 1985 – 1992). Ten přichází ze základní školy v Hradišťku a je na mníšecké škole do roku 1992. Po něm nastupuje Mgr.Alice Vejmolová ( od r. 1992), která je ředitelkou školy dosud.

       Stavba školy byla dokončena v roce 1956, v témže roce se v nové školní budově začalo učit. V 16 třídách se učilo 560 žáků / v některých letech bývalo ve třídách až 40 žáků/. Tento počet žáků  přetrvával po celou dobu, pouze v letech 1979 – 1981 a 1993 – 1996 klesl počet žáků pod 500,  postupně se však zvyšoval počet tříd až do počtu 23. V této době jsou využity ve škole všechny volné místnosti, je zrušena sborovna, učí se i v promítací místnosti, která byla přeměněna na třídu a v dalších třídách nevyhovujících svou velikostí. V posledních letech však klesá počet dětí ve třídách, počty se pohybují od 18 – 25, vyjímečně do 30 žáků.

       Výstavba školní budovy pokračovala dál. V roce 1961 byly dostavěny dílny pro výuku pracovního vyučování a školní kuchyňka pro výuku vaření, v témže roce bylo dokončeno školní hřiště, v roce 1976 začala ordinovat ve škole dětská zubařka / ordinace je v provozu stále, zubařka provádí preventivní péči žáků školy/. V následujících třech letech byla provedena generální oprava vodovodů, střechy, výměna radiátorů v tělocvičně a na chodbách, byly vyměněny všechny dveře u vchodů do budovy. Bohužel dřevěné byly nahrazeny kovovými, které jsou dodnes. V roce 1986 byly vyřešeny kapacitní problémy se školní kuchyní a jídelnou, byla dokončena svépomocná stavba nové školní jídelny a kuchyně za školní budovou. V roce 1981 město řešilo havarijní stav v kotelně a provedlo výměnu kotlů.

       Po revoluci roku 1989 si město uvědomuje chátrající stav školní budovy a investuje do školní budovy další peníze. Již v roce 1991 je provedena celková rekonstrukce rozvodů elektřiny v ceně 1,8mil. Kč, v roce 1992 byla opět řešena havárie kotlů v kotelně, dochází k jejich výměně. Bohužel tyto kotle zůstávají následující rok při plynofikaci, jsou pouze upraveny a jejich provoz je velmi nákladný. O tři roky později město využilo státní dotace při rekonstrukci toilet a tím investovalo pouze ½ celkové ceny, tj. 470 tisíc Kč. Mezitím začaly opět problémy se střechou, která byla v roce 2000 zateplená a opravená nákladem 1,6 mil Kč. Na rok 2002 město plánuje investici 3 mil. Kč na odstranění havárie vodovodní a kanalizační sítě. 

       V současné době město žádá o finanční dotaci přímo na ministerstvo financí, protože stav školní budovy je alarmující, chybí třídy, některé třídy jsou svojí velikostí nevyhovující. Vzhledem k naplněnosti školy / 1/3 žáků je dojíždějících z okolních obcí/ škola nemůže mít odborné učebny, které jsou pro současnou výuku nezbytné.

       Součástí školy a péče o žáky v době mimo vyučování je také školní družina. Ta byla nejdříve ve vile Sialia / dnes městská knihovna/, od roku 1980 v Klubu mládeže. Po vybudování nové školní kuchyně a jídelny byla družina v roce 1986 přestěhována do prostor bývalé kuchyně a jídelny, od roku 1993  do budovy bývalé mateřské školy na malém náměstí. Zde mají děti k dispozici 2 pěkné třídy, tělocvičnu a pěknou zahradu.

       Učitelský sbor byl z velké části stabilizován, někteří učitelé se odstěhovali, někteří odešli v 70.letech. Škola se stále potýká s nedostatkem kvalifikovaných učitelů, převážně chybí na 1.stupni ZŠ. Tento nedostatek se vedení školy snaží odstraňovat tím, že u nekvalifikovaných umožňuje dálkové studium na pedagogické fakultě. Pokud je třeba, ve škole vypomáhají i učitelé důchodci, kteří v dřívějších letech na škole učili.

       Škola byla vždycky místem, kde žáci měli možnost pracovat v zájmových kroužcích. V 70. a 80.letech to byla převážně pionýrská organizace, která měla asi 20 oddílů. Většina těchto oddílů byla zaměřena na zájmovou činnost

/ oddíly: přírodovědný, turistický, stanice mladých techniků a další/. Po ukončení činnosti PO SSM / po listopadové revoluci 1989/ začali žáci navštěvovat zájmové kroužky, které dnes vedou učitelé školy. V současné době jich pracuje asi 17 / volejbal, košíková, pěvecký, matematický, modelářský, počítačový, přírodovědný, keramický, literární,…/

       K další velmi významné změně ve výuce dochází rovněž po listopadové revoluci 1989. Od školního roku 1990/91 byla zrušena povinná výuka ruského jazyka a začal se vyučovat jazyk anglický a německý. Zpočátku tato změna způsobila personální problémy , protože učitelů na výuku těchto jazyků byl velký nedostatek. V současné době se na mníšecké škole ve 4. – 9.třídách vyučuje angličtina a němčina v časové dotaci 3 hodiny týdně, výuka obou jazyků je personálně velmi dobře zajištěna.

       Pokud jde o výuku, učitelé se snaží klást na žáky přiměřené nároky, aby úspěšně obstáli v těžké konkurenci při umístění na středních odborných školách a učilištích. Od roku 2000 jsou všichni žáci vzděláváni podle vzdělávacího programu Základní škola.  V současné době řada učitelů využívá k výuce také učebnu s počítači, od roku 2001 má škola pevnou linkou připojení na internet. Velká pozornost je v současné době věnována žákům, kteří mají specifické poruchy učení. Mimo vlastní výuku se žáci účastní exkurzí, poznávacích zájezdů, navštěvují kino a divadelní představení. Součástí osnov je pro žáky 7.tříd pravidelně pořádán lyžařský výcvikový kurz a pro žáky 2.a 3.tříd plavecký výcvik. Vždycky se žáci účastnily soutěží literárních, výtvarných a sportovních, olympiád a vždycky byli velmi úspěšní. V posledních letech je velmi aktuální primární prevence proti drogám a dalším návykovým látkám. Se školou spolupracuje nezisková organizace Prev – centrum, jejíž lektoři pracují s dětmi a vedou je ke zdravému životnímu stylu a ke správným životním postojům.