II.světová válka

Tento článek není o vojenském ani o historickém účelu či stavebním popisu opevnění, ale je tipem na zajímavý výlet v méně známém okolí Mníšku s možností radovat se z nálezů a zajímavých pohledů na naše město. Linie opevnění je odborným způsobem popsána na níže uvedených internetových adresách, kam případné zájemce o faktická data odkazujeme. Jen ve zkratce citujeme, že se jedná o malou část z téměř 112 km dlouhé fortifikační linie, tzv. „Pražské čáry“, která jako celek vede od Mělníka až ke Slapům nad Vltavou. Koncem třicátých let minulého století zde bylo postaveno téměř 830 objektů a přilehlých pozemních obranných úprav. Z tohoto počtu jsme se rozhodli pomocí GPS zaměřit a mapově zdokumentovat 33 objektů zničených odstřelem za německé okupace kolem roku 1941. Krom touhy po „objevné činnosti“ nás poháněla i úcta ke kvalitní práci našich předků (sami si můžete vyzkoušet kvalitu litého betonu po téměř 70 letech v porostu) a objevování méně známých míst v okolí Mníšku.

S průzkumem zbytků lehkého opevnění jsme začali na podzim roku 2014 v lokalitě Malá Svatá Hora a dále pokračovali v linii až na brdský Červený kříž. Tato část opevnění (označovaná B-8) se budovala na konci roku 1937 a jejího budování se pomocnými pracemi zúčastnilo i nemálo obyvatelů Mníšku a přilehlých vesnic.

Chvíli trvalo, než jsme si zvykli na fakt, že pod pojmem „zbytky“ jsou skutečně jen a jen zbytky. Jedná se o prohlubně v půdorysu bývalých „řopíků“ neboli pěchotních srubů, určených pro dva až sedm obránců obsluhujících kulometné střílny pro boční palbu. Většina z 15 objektů (čísla 32 - 17) v první části mezi Malou Svatou Horou a úbočím nad Bojovským potokem u osady „Retrívr“ byla i v porostu poměrně snadno rozeznatelná. Krom půdorysu se po odstřelu a odtěžení kovových částí z bunkrů zachovaly jen zbytky velice kvalitního betonu roztroušené kolem půdorysných jam. V některých zbytcích jsou ještě pozůstatky armatur či jiných kovových částí.

Druhá část, vedoucí od Bojovského potoka kolem Zadního rybníka ke Stříbrné Lhotě, je již co se týká zbytků opevnění nepoměrně chudší. Vede v otevřené krajině. Bylo zde 9 objektů (čísla 16b - 7). Dobře rozeznatelné jsou v terénu již jen dva objekty (č. 14 a 7). Po ostatních zbyly pouze malé prohlubně nebo kousky betonu rozeseté po polích. Nicméně se nám podařilo zaměřit všech devět bodů, a to i díky čitelnému záměru stavitelů pokrýt strategické body otevřené krajiny a leteckému snímkování z let 1938 a 1952.

Poslední část objevné cesty vedla ze Stříbrné Lhoty prudkým úbočím Hřebenů až na hřebenovku poblíž křižovatky u Červeného kříže. Tato část je z hlediska pozůstatků i z hlediska terénu a umístění objektů nejzajímavější. Čítá 10 dobře rozeznatelných objektů (čísla 6, 80-76, 5, 4, 3) zajímavě rozmístěných z hlediska obrany po úbočí hřebene. Zaujala nás zejména „divokost“ reliéfu úbočí, rozbrázděného spoustou strmých svahů a přírodních proláklin. Do tohoto terénu museli vojenští plánovači rozmístit bunkry s bočním systémem palby a průhledem od jedné pevnůstky k druhé.

Zaměřené objekty jsou pomocí projekce jejich souřadnic zobrazené v mapě a zeměpisné souřadnice z GPS jednotlivých objektů jsou v tabulce. Doporučujeme si tuto trasu postupně projít, nalézt zbytky objektů i zajímavá místa s výhledem na naše městečko a zavzpomínat na pracovníky, kteří tempem jeden řopík denně zdolávali vytyčenou linii. Každý nyní ví, že tato jejich činnost byla ve výsledku marná. Objekty nikdy nebyly bojově použity a byly jen velmi krátce vojensky obsazeny. Touha bránit společně zděděné území a technická i organizační dovednost si vzpomínku a úctu zaslouží.

Autoři textů: Ing. Petr Dušek a Miloslav Buchta