Kovohutě a Hrudkovny

Industriální část města – areál bývalých Hrudkoven a Kovohutí

Počátkem padesátých let minulého století let bylo zpracování železa a rud politickou prioritou. Bylo rozhodnuto těžbu rudy zintenzivnit a vytěženou surovinu zpracovat poblíž místa těžby. Toto vládní rozhodnutí život Mníšku ovlivnilo na mnoho dalších desetiletí, ne-li staletí.

Na severovýchod od dosud spíše výletního a zemědělsky orientovaného městečka začalo v roce 1952, na místech vykoupených polností, budování velkého zpracovatelského areálu, který dostal název Železnorudné doly a hrudkovny n. p. (podnikové ředitelství bylo v Ejpovicích). Budovy byly postaveny podle projektu architektů ing. arch. Oskara Olára, arch. Čestmíra Pšeničky a ing. arch. Karla Vejmelky. Provoz byl zahájen v sobotu 1. října 1955. Mníšecká kronika k tomuto slavnostním okamžiku, kterého se dokonce zúčastnil i ministr československé vlády, uvádí: „Dne 1. října o 9. hod. zapáleny slavnostně dvě pece v místních Hrudkovnách; za účasti osazenectva, pionýrů, čestného občanstva, zástupců MNV a ONV, zažehli oheň ministr státní kontroly Oldřich Beran a tajemník ÚV KSČ Václav Pašek. Při slavnosti vyhrávala hudba. V neděli 2. října byla slavnost zakončena veselicí v místní sokolovně.“

Železná ruda byla z 16. patra dolu pod Skalkou do areálu dopravována 1270 m dlouhým dopravním překopem vozíky taženými elektrickou lokomotivkou. Dopravní tunel byl vybudován v letech 1953-1956 a slouží pro přístup do dolu dosud.

Vzhledem k nízkému obsahu železa (do 30 %) ve vytěžené rudě byla pro její zpracování zvolena technologie hrudkování. Ruda byla podrcena a po přidání koksového prachu jako redukčního činidla byla zahřívána v pomalu otáčejících se pecích vytápěných protiproudně práškovým uhlím a takzvaně zhrudkována. Rotační pece měly průměr kolem pěti metrů a dosahovaly délky šedesáti metrů. Produktem pecí byla struska s hrudkami vyredukovaného železa, které se po rozdrcení magneticky odseparovalo. Tento náročný výrobní proces měl velké množství odpadu. Struska byla 2,5 km dlouhou lanovkou dopravována na místo severně od Čisovic. Zde vyrostla z dálky viditelná halda. Dosáhla výšky kolem 40 m a byla později rozebrána na stavební materiál. Černý popílek z komínů pecí poškozoval okolní krajinu a zamořoval ovzduší ve městě a jeho okolí. Hluk linoucí se z provozu též nebyl zanedbatelný.

Zpracování chudé rudy bylo však od počátku neefektivní. Při zpracování rudy připadal na 1 tunu surového železa náklad asi 1 100 Kčs oproti limitu 920 Kčs. Projektovaná kapacita dolu měla být 360 kt za rok (1 kilotuna = milion kg). Této kapacity však dosaženo nebylo. Nejvyšší roční těžba 156 kt byla dosažena v roce 1960.

V rámci tehdejšího podniku pracovalo kolem 400 lidí. Koncem šedesátých let polevil politický tlak a těžba železné rudy v Mníšku byla pro naprostou nerentabilnost k 27. říjnu 1966 ukončena. Po zpracování již vytěžené rudy byl 8. ledna 1967 ukončen i provoz hrudkovacích pecí. Od konce čtyřicátých let do roku 1966 bylo vytěženo celkem 1 705 kt rudy o kvalitě 27.1 % Fe. Na ložisku pod Skalkou zůstaly zbytkové zásoby ve výši 5 751 kt o obsahu 30,1 % Fe a byly převedeny do nebilančních zásob, tedy zásob hospodářsky nevyužitelných.

Kovohutě

Vybudovaný areál u Mníšku nicméně dále sloužil ke zpracování kovů jako Kovohutě Mníšek. Významným produktem byly hliníkové slitiny (zejména z hliníkového odpadu), které byly dodávány v odlitcích nebo i tekutém stavu. Byly zde též vybudovány provozy na výrobu ocelových tryskacích prostředků granulací roztaveného ocelového odpadu či bezpečnostně náročná aluminotermická výroba. Produktem byly legovací přísady pro výrobu ocele, například Ferovanad. V Kovohutích byly dále vyráběny izolační a exotermické materiály nebo hliníkové granálie (do vodní lázně byl vstřikován tekutý hliník).

Současnost

Z některých metalurgických provozů vznikly samostatné společnosti, většinou se zahraniční účastí. Jde např. o KOVOBRASIV (ocelové tryskací prostředky), EVRAZ NIKOM (aluminotermická výroba legovacích materiálů - ferovanad. KOVOCHEM (izolační a exotermické materiály) či ALUTHERM (hliníkové granálie). Zanikla výroba hliníkových slitin a zpracování hliníkových stěrů (AEROFALL). To mělo bohužel za následek vyskládkování odpadu zbylých stěrů na haldy za areálem (také viz poznámka níže).

Prostory v areálu jsou také pronajímány. Celkově je ale toto místo v neutěšeném stavu a dobře by nyní posloužilo zejména k natáčení hororových příběhů.

Je zřejmé, že při používání popsaných surovin a technologií nebylo možné zcela ochránit okolní přírodu před postižením. Postiženo bylo nejen přímé okolí východně od areálu (Bažantnice a okolí rybníku Sýkorník), ale i povodí Bojovského potoka. Postižení trvá dosud. V prostoru za areálem neunikne pozornosti azurová barva tekutiny v jímkách původního odkaliště. O tom, co je skryto v přilehlých odpadních haldách z hliníkových stěrů a aluminotermické výroby, přemýšleli zejména hledači kovů, kteří zatížení přírody rozrytím hald zhoršili.

Z iniciativy vedení města byly zpracovány studie a provedeny organizační činnosti (vznik společnosti Mníšecká servisní) pro možnou realizaci zmírnění škod na přírodě v okolí areálu. Bohužel se ukazuje, že výsledná efektivita sanačních prací by nemusela být vysoká i při vynaložení nemalých prostředků. Nicméně areál o velikosti jedné třetiny obývaného území města a jeho okolí by si jistě zasloužily vhodnou budoucnost.


Co je to aluminotermická výroba a ferovanad - Ze vstupní suroviny, oxidu vanadu, se musí odredukovat kyslík, což se děje spalováním hliníku. Vanad se naváže na železo a kyslík, který se odredukoval hliníkem, vytvoří Al2O3, tedy strusku. Jedná se o oxid hlinitý, krystalickou látku obvykle bílé barvy. Aluminotermická reakce probíhá při 2000 stupních C. Ferovanad se používá především v ocelářském průmyslu při výrobě oceli, kdy vanad do jisté míry nahrazuje uhlík a díky tomu je ocel pevnější.
Co je to hliníkový stěr - Chceme-li zabránit styku atmosféry s povrchem roztaveného kovu, a tím snížit množství „reakčních komponent“, nabízí se pokrytí povrchu taveniny krycími solemi (směsné soli alkalických kovů). Pro odstranění nečistot a plynů z taveniny je možné použít rafinační soli, které obsahují opět směs chloridu sodného a draselného s přídavky různorodých chemikálií a obsahují i sloučeniny s obsahem uhlíku, chloru, fluoru aj. „Reakční komponenty“ a solná krycí vrstva se hromadí na povrchu kovu, a protože by příměsi reakčních komponent zhoršovaly kvalitu kovu a povrch kovových výrobků, musí se odstraňovat. Tímto způsobem vzniknou různé produkty s variabilním složením, stěry. Stěry obsahují 20-70 % kovového hliníku v různé granulaci a další složky. Chemická reaktivita stěrů se projeví při styku s vodou nebo vlhkostí. Jedná se o nemalé množství odpadu, které je nutné vhodným způsobem likvidovat. Z pohledu zákona o odpadech č. 185/2001 Sb. je likvidace formou skládkování zakázána.
Co je to exotermický materiál na formy - Používá se při výrobě forem na odlitky. Materiál formy se zahřívá a tím zahřívá i povrch odlitku, který tak chladne rovnoměrněji.

Petr Dušek a kolektiv, 28.8.2021


Halda strusky z u Čisovic.


Halda strusky u Čisovic.


Hrudkovací pece


Denní zásobník


Areál hrudkoven


Slavnostní zahájení provozu


Slavnostní zahájení provozu


Organizační struktura Kovohutí


Provozy Kovohutí


Hrudkovny a Kovohutě

1. Vrátnice a zdravotní středisko

2. Administrativní budova

3. Jídelna

4. Laboratoř

5. Elektrodílny

6. Sklady

7. Denní zásobník

8. Místo hrudkovacích pecí (byly rozebrány)

9. Bývalá slévárna

10. Provoz hliníkových slitin

11. MTZ

12. Magnetická separace (zbouráno)

13. Vanad

14. Dříve mechanické dílny

15. Ústí dopravní štoly do dolu Skalka

16. EVRAZ NIKOM (aluminotermie)

17. KOVOCHEM (izolační materiály)

18. Rozvodna („stovka“)

19. Bývalá jeřábová dráha (vykládka Al surovin)

20. Expedice hliníkových slitin

21. KOVOBRASIV (tryskací materiály)

22. ?

23. ?

24. ALUTHERM

25. ALUTHERM (suroviny)

30. Odkaliště

31. Jímky (zřejmě vanadové sloučeniny)

32. Haldy (odpad z hliníkových stěrů a dalších provozů - tisíce tun toxického odpadu)

33. Bažantnice

34. Sýkorník

35. Lucký mlýn

36. Bojovský potok

37. Čisovice